Pomoc Tibetu

 Když tibetské matky posílají sve milované děti do indického exilu bez jistoty, že je ještě někdy uvidí, svědčí to o tom, že v Tibetu není něco v pořádku. Přesto však čínská vláda tvrdí, že do Tibetu přinesla jen svobodu a blahobyt.

Lhasa: hlavní město Tibetu. Již přes 40 let čeká Palác Potala na návrat svého duchovního vůdce Dalajlámy, který byl nucen opustit zemi při krvavé čínské invazi v roce 1959. Od té doby ho cestou přes Himaláje do Indie následovalo více než 100 tisic Tibeťanů, přestože je pro dospělé prakticky nemožné začít v přelidněné Indii nový život. Snad proto tvoří v poslední době velkou část uprchlíků malé děti. Chudí rodiče si nemohou dovolit platit v Tibetu za jejich vzdělání, školné je příliš vysoké. Je to důsledek taktiky čínské vlády s cílem zlomit tibetskou opozici a pomalu zničit jejich náboženské přesvědčení a odvěkou kulturu.

Každý rok posílají rodiče více než 400 pěti až jedenácti letých dětí na dlouhou a strastiplnou cestu přes největší pohoří světa, doufajíc v možnost jejich vzdělání v exilu. Mnoho z nich na této pouti umírá ve sněhu únavou a zimou, některým musejí být amputovány končetiny kvůli těžkým omrzlinám. Nemají na cestu potřebné teplé oblečení ani dost jídla, a někteří cestou onemocní a jejich průvodci je musí často poponášet. Cena, kterou tibetské děti platí za svobodu, je někdy velmi vysoká.

Mají-li děti a jejich průvodci štěstí a nechytí je čínská nebo nepálská policie, doputují po téměř třech týdnech na malé letiště v Lukle, odkud se přepraví do indické vesničky Dharamsala. Tady založil Jeho Výsost Dalajláma se svou sestrou Jetsun Pema školu pro vzdělávání tibetských dětí a za účelem obnovení a rozkvětu jejich kulturních tradic. V současné době mají na starost téměř 12.000 ratolestí v jedenácti různých centrech pro tibetské děti.

Když se zamyslíme nad matkami, které posílají své 5-ti a 6-ti leté děti tak daleko s vědomím, že už je možná nikdy neuvidí anebo že je uvidí až jen jako dospělé, je to smutné. Samozřejmě to není lehké. Je to obrovská oběť, oběť z lásky k nim. To neznamená, že je nemají rády, ale že je milují nade vše a chtějí pro ně udělat jen to nejlepší.

Toto je pouze ve zkratce popsaný příběh, který se podařilo dojemným a svou opravdovostí šokujícím způsobem zachytit Zazie Blumencronové, člověku, který sám touto poutí kdysi prošel a po letech se svou kamerou jeden podobný dětský transport doprovázel. Její film se nám podařilo získat pro první ročník filmového festivalu BMFF - WT, který pořádá Lezecký kroužek Prachov v Biografu Český ráj dne 14.6.2003. Účastníci festivalu budou pak moci po shlédnutí tohoto vysoce "lidského" snímku přispět na zvláštní účet u ČSOB (č.ú. 184267470/0300). Výnos z této charitativní akce bude zaslán do indické exilové vesničky na podporu vzdělání tibetských dětí.

Děkujeme všem, kteří tuto naši snahu jakýmkoli způsobem podpoří a připojujeme pozvání na první ročník festivalu filmů s horskou tematikou, o jehož programu a podrobnostech se více dozvíte na jiném místě našich internetových stránek.