Prachovské skály a jejich okolí  18.12.2002 13:27  Zpět

Prachovské skály a jejich okolí z pohledu botanika

RNDr. Lenka Šoltysová

  1. Úvod

    Prachovské skály, centrální část Prachovské pahorkatiny, jsou tvořeny rozsáhlou, kuestovitě k JJZ ukloněnou strukturně a tektonicky podmíněnou izolovanou plošinou. Je rozčleněna hustou sítí kaňonů a soutěsek na skalní město, s kulisovitými bloky, věžemi, jehlami a mocnými úpatními suťovými plášti. Území se nachází na rozvodí vodárenského toku Jizery a vodohospodářského toku Cidliny. Nachází se zde řada pramenů s kvalitní vodou. Pramení zde potok Žehrovka, který je přítokem Jizery a tvoří významné povodí v oblasti Českého ráje. Nadmořská výška je v rozmezí 332 - 462 m n.m. Vlastní Prachovské skály jsou chráněny jako rezervace již od roku 1933. V roce 2000 byly nařízením Okresního úřadu v Jičíně přehlášeny jako přírodní rezervace podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

    Nejvyšším bodem Prachovské pahorkatiny je Přivýšina (463,8 m n.m.). Jedná se o výrazný krátký strukturní hřbet směru ZJZ – VSV, tvořený kvádrovými kaolinickými pískovci koniaku s drobnými čedičovými proniky, např. Brada. Na hřbetu a příkrých svazích vznikly izolované pískovcové skály, věže a stěny destruovaného skalního města, s gravitačním odsedáním a úpatními písčito-balvanovými haldami.

    Druhým významným bodem Prachovské pahorkatiny je Střelečská hůra (Velká hora). Leží 0,5km východně obce Střeleč v nadm.výšce 456 m. Jedná se o nesouměrný kuželovitý suk s vrcholovým hřbítkem a příkrejšími západními svahy. Suk je tvořený komínovou brekcií s pňovými čedičovými žílami. Vulkanitová výplň byla vypreparována z koniackých jílů a slínů. Podobný slínový podstavec obklopuje i sousední nižší vulkanický suk Malá hora. Oba byly v minulosti vytěženy.

    Na úpatí Prachovských skal, východní a severovýchodní expozice, se rozkládá pramenná oblast Javorky. Jedná se o příkrý svah s členitým reliéfem (pískovcové skalky, balvany, terénní deprese). Podobné členitosti jsou severní svahy Přivýšiny.

    Mezi Javornickou horkou (373 m) na severu, Prachovskými skalami na JZ a spojnicí Přivýšina (463,8 m) – Brada je výrazná deprese (310 m n.m.) s Jinolickými rybníky. Je to soustava 3 rybníků (Oborský, Němeček a Vražda) na horním toku Javorky (přítok Libuňky, povodí Jizery). V roce 1990 byly Jinolické rybníky vyhlášeny jako chráněný přírodní výtvor. V roce 1999 byly z tohoto chráněného území přehlášeny dvě přírodní památky Oborská luka a Rybník Vražda. Geologicky patří popisované území k severnímu okraji české křídové pánve. Na území přírodní památky Rybník Vražda je kvartérní pokryv značné mocnosti - místy přesahuje 5-6 m. Převážně se jedná o druhotně přemístěné vápnité půdy s prachovitou příměsí. Rybníky jsou využívány ke sportovnímu rybolovu a koupání. Cenná společenstva se nacházejí na jz. a z.okraji rybníka Oborský a podél rybníka Vražda.

  2. Historie území

    Prachovské skály vedle svých přírodních hodnot patří i k významným historickým lokalitám regionu Českého ráje. Okraje Prachovských skal, mezi Šikmou věží a Babincem, byly již osídleny v mladší době kamenné (neolitu), tj. v 6. - 5./4. tisíciletí př.n.l. Další osídlení je registrováno v pozdní době kamenné (eneolitu), tj.v 5./4. - 3.tisíciletí př.n.l. V období mladší doby bronzové až starší doby železné (1200 - 550 př.n.l.) se na výšinách jižních a západních částí skal usadil lid s kulturou popelnicových polí.

    Jednotnou přírodní pevnost si ze skal vytvořili až Slované, kteří se usídlili na jihovýchodním obvodu skal asi v 6.století n.l.. V průběhu 7. - 9. století si Slované zbudovali mohutné opevnění, jehož výrazné stopy nacházíme ve skalách do dnešní doby. Nacházejí se zde zbytky valů, které můžeme pozorovat v prostoru bývalého hotelu Český ráj a v blízkosti Turistické chaty. Centrum hradiště se nacházelo v dnešním Starém Hrádku. Po zániku hradiska se zde ve vrcholném středověku rozkládala ves Přední Moravsko.

    Hrad Pařez se prvně připomíná v 16.století a patřil k hradu Veliš. Zmínka o Petru z Pařeza (Petri de Parziec) se spíše vztahuje ke vsi Pařízek u Mladějova. Název Pařez se odvozuje od tvaru skály, který připomíná Pařez. Ves Holín se připomíná již v roce 1327 a spadala k panství Veliš. Ves Prachov se poprvé objevuje r.1533 v souvislosti s panstvím Veliš, i když z roku 1379 existuje zmínka o Prachově dvoře. Název pochází z významu slova prach a souvisí s tím, že ves leží v blízkosti pískovcových skal, ve kterých vzniká větrem mnoho prachu. Ves Březka (název je odvozen od břízy) taktéž již v r.1542 patřila pod hrad Veliš, podobně Pařezská Lhota a Blata. Název této vesnice vznikl podle bahnité a močálovité polohy.

  3. Charakteristika vegetace

    Květena uvedeného území patří do mezofytika, kde je jednotvárná květena tvořena mezofyty. Odpovídá vegetačnímu stupni suprakolinnímu a srážkově nadbytkovému.

    Oblast se rozkládá na východní hranici Hruboskalského bioregionu v centrální části Jičínské pahorkatiny. V bioregionu dominuje jednotvárná biota hercynského charakteru, ochuzená vlivem pískovců, s charakteristickou mozaikou společenstev 3.dubovo-bukového a 4.bukového stupně. Méně typické jsou části bez skalních výchozů, často s pokryvy spraší s dubohabrovými háji a acidofilními doubravami.

    V popisovaném území se nachází celá škála rostlinných společenstev v různém stupni zachovalosti a reprezentativnosti.

    Mokřadní společenstva jsou vyvinuta u Jinolických rybníků. Porosty rákosin eutrofních vod jsou jen na západním břehu rybníku Vražda a v místě zazemněného bývalého koupaliště. Vegetace bahnitých substrátů se nalézá jen v litorálu z.břehu rybníka Vražda s výskytem Batrachium aquatile, Oenanthe aquatica. To je dáno rekreačním využíváním rybníků. Fragment pobřežní vegetace s Leerzia oryzoides se nalézá jen na s.břehu r.Vražda přímo v obci Malá Jinolice. Vegetace vysokých ostřic je zastoupena opět fragmentárně na z. a jz.březích rybníka Oborský a Vražda.

    Vegetace pramenišť se nachází na v. a sv. svazích Přivýšiny a v pramenné oblasti Javorky (Javornice). Pozvolna přecházejí v liniové porosty údolních jasanovo-olšových luhů. Dominantní jsou Equisetum telmateia, E. sylvaticum, Sphagnum sp., Crepis paludosa, Stachys sylvatica, Eupatorium cannabinum, Carex pendula. Pravděpodobně se jedná o historické lokality Drosera rotundifolia.

    Ostřicovomechové společenstvo slatinných luk sv. Caricion davallianae bylo zaznamenáno u rybníka Vražda s dominantní Blysmus compressus.

    Štěrbinová vegetace skal se nachází na pískovcových skalkách s převažující kapradinou Polypodium vulgare a mechem Hypnum cupressiforme, z dalších druhů je třeba jmenovat Dryopteris dilatata, Avenella flexuosa, Tetraphis pellucida, Paraleucobryum longifolium, Huperzia selago (Zelené věže Zdenčiny věže).

    Mezofilní louky se nacházejí na severně orientovaných svazích Oborských luk. Větší část je pravidelně sečena, menší zarůstá křovinami. Od poloviny 19.století je na těchto loukách udáván výskyt orchideje Orchis morio. Populace je silně ohrožena rekreačním využitím území. Na louce na okraji lesa u Blat se vyskytuje fragment mezofilní louky s dalším druhem orchideje Platanthera bifolia. Fragment aluviálních luk s charakteristickými druhy bez významných taxonů se nachází podél potoků na jižně exponovaném svahu Přivýšina.

    Vlhké pcháčové louky se nacházejí ve střední části Oborských luk a na louce na jz.břehu rybníka Vražda. Populace Dactylorhiza majalis, Trollius altissimus, Valeriana dioica patří k nejbohatším populacím těchto taxonů v regionu. Od r.1999 jsou louky ručně sečeny občanským sdružením Křižánky za finančního příspěvku z programu Péče o krajinu. Na přechodu k lesním okrajům přecházejí do vlhkých tužebníkových lad s dominantní Filipendula ulmaria.Vlhké bezkoléncové louky tvoří větší část Oborských luk na z. břehu Oborského rybníka, na JZ se na části luk se po razantním managementovém opatření obnovují postupně moliniové louky. Z významných druhů - Ophioglosum vulgatum, Iris sibirica, Scorzonera humilis, Carex hartmanii.

    Suchý širokolistý trávník se vyskytuje ve fragmentu jen na jižně exponovaném svahu PP Oborská luka a na okrajích lesa Střelečské hůry s růží Rosa gallica.

    Mezofilní bylinné lemy (sv. Trifolion medii) jsou vyvinuty podél svážnice na j. svahu Přivýšiny s běžnými druhy a na jižních lesních okrajích nad Střelčí a v lomu. Bylinné lemy s Genista tinctoria fragmentárně lemují jen jižně exponované lesní okraje Prachovských skal.

    Vegetace efemér a sukulentů se nalézá na obnaženém čediči lomových stěn v bývalém čedičovém lomu na Svinčici a Střelecké hůře. Výskyt Acinos arvensis, Erophila verna, Thlaspi perfoliatum.

    Mokřadní vrbiny rostou jen na jz. a j.břehu rybníka Oborský a jsou tvořené Salix cinerea, S.aurita, S.caprea. Vysoké mezofilní křoviny s Crataegus sp., Rosa sp. a Acer campestre nalezneme na mezích v PP Oborská luka.

    Na menší části území lesní společenstva tvoří původní (různého stupně zachovalosti) údolní jasanovo-olšové luhy, dubohabřiny, květnaté bučiny, kyselé bučiny, vlhké acidofilní doubravy, subkontinentální doubravy, boreokontinentální bory a ve fragmentech i suťové lesy. Většinou však byly v posledních 200 letech tyto společenstva postupně přeměněny na monokultury smrku a borovice.

    Údolní jasanovo-olšové luhy svazu Alnion incanae se zachovaly podél toků, v údolíčkách a depresích na úpatí Velké a Malé hory, Přivýšiny. Ve větších plochách se nalézá na prameništi Žehrovky u Turistické chaty a na dně Javorového dolu. Z chráněných druhů se vyskytuje Leucojum vernum.

    Suťové lesy se vyskytují jen fragmentárně a v nízkém stupni reprezentativnosti v oblasti Starého hrádku, Javorového dolu a Americké sluje. Významné druhy – Omphalodes scorpioides, Corydalis cava, C.intermedia.

    Květnaté bučiny se zachovaly na Střelecké hůře s hojným zastoupením jedle a buku, ve fragmentech v blízkosti pramenišť a na severních svazích Přivýšiny s hojnou Hepatica nobilis, Polygonatum verticillatum. Dále se nacházejí v oblasti Starého Hrádku a Svinčice. Na Starém Hrádku u věže Nosorožec se nachází porost Dentaria enneaphyllos, na svazích do Javorového dolu pak Dentaria bulbifera. Z dalších významných druhů – Hordelymus europaeus, Hepatica nobilis.

    Kyselé bučiny z větší části byly nahrazeny smrkovými monokulturami. Reprezentativní hodnota těchto bučin je nízká, což je dáno více faktory - lesní hospodaření, eutrofizace území nadměrný turistický ruch, horolezectví, vysoký stav srstnaté zvěře. Na několika lokalitách se zachovaly porosty jedle Abies alba - Nový Hrádek, Císařská chodba, U Buku, Babinec, Střelečská hůra, Přivýšina a Svinčice.

    Subkontinentální doubrava s roztroušenými pískovcovými skalkami a věžemi se nachází na hřbetu a jižních svazích Přivýšiny, mezi silnicí a lesní cestou (Skalní Město – Prachov). V PR Prachovské skály tvoří převážnou část lesů. Převažují porosty s dominantní Pteridium aquilinum a Avenella flexuosa. Porosty Calluna vulgaris jsou zastoupeny jen v oblasti Blatenského lomu a Ervínova hradu.

    Vlhká acidofilní doubrava s dominantní Molinia arundinacaea se vyskytuje jen nad Oborskými lukami.

    Boreokontinentální bory, sv.Dicrano-Pinion jsou vyvinuty jen na hranách skalních věží a hřbetů Prachovských skal, výjimečně Přivýšiny (Skalní město, Hromová rokle, Maštale, Starý Hrádek). Z dřevin je dominantní Pinus sylvestris, většinou stáří 200 – 250 let. Bory jsou destruovány náletem Pinus strobus a horolezectvím. Prachovské reliktní bory jsou druhově chudé. Bylinné patro tvoří jen několik druhů – Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, V.vitis-idaea a Calluna vulgaris. Nástup invazní Pinus strobus je ještě možné zastavit.

  4. Přehled významných taxonů

    • Abies alba (jedle bělokorá) – vzrostlé exempláře v kyselých bučinách, zmlazují, nutná individuální ochrana, roztroušeně po celém území
    • Blysmus compressus (skřípinka zmáčknutá) –vitální populace u rybníku Vražda
    • Carex davalliana (ostřice Davallova) - u rybníku Vražda, na Oborských lukách silně potlačena zarůstáním luk
    • C. hartmannii (o.Hartmannova) – roztroušeně na Oborských lukách i u r.Vražda
    • C. pendula (o.převislá) – jediná lokalita na Jičínsku, vitální populace v depresích na prameništích na s.svahu Přivýšiny
    • Dactylorhiza fuchsii (prstnatec Fuchsův) – stovky jedinců v porostech jasanovo-olšových luhů podél toků a na lesních prameništích v prostoru s.svahu Přivýšiny, lokalita známá z 19.století
    • D. majalis (p. májový) – bohatá populace na Oborských lukách i u r.Vražda
    • Daphne mezereum (lýkovec jedovatý) – roztroušeně v bučinách
    • Dentaria enneaphyllos (kyčelnice devítilistá) – populace cca 10 m2 na Starém Hrádku pod věží Nosorožec
    • Epipactis helleborine (kruštík širokolistý) – roztroušeně na s.svahu Přivýšiny
    • Equisetum telmateia (přeslička největší) – jen na prameništích, obrovské porosty v lese u Oborských luk
    • Galium boreale (svízel severní) – hojně v loukách
    • Huperzia selago (vranec jedlový) – nalezen jen na 2 místech na skalách (Zelené věže, Zdenčiny věže)
    • Iris sibirica (kosatec sibiřský) – populace na 1 m2 v centrální části Oborských luk, objevena v r.2000
    • Laserpitium pruthenicum (hladýš pruský)– roztroušeně v Oborských lukách
    • Leersia oryzoides (tajnička rýžovitá) – jen roztroušeně na s.břehu Vraždy
    • Leucojum vernum (bledule jarní) – na 3 lokalitách, Hromová rokle, Javorový důl, prameniště Žehrovky u Turistické chaty v málo početních populacích
    • Lunaria rediviva (měsíčnice vytrvalá) – populace na 2 m2 na hranici rezervace u Horního Mašova na L břehu Žehrovky
    • Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka) – jen populace na 2 m2 na okraji Blatenského lomu
    • Omphalodes scorpioides (pupkovec pomněnkový) – populace několika rostlin v Javorovém dolu
    • Ophioglossum vulgatum (hadilka obecná) – Oborská luka, malé populace na obnažené půdě
    • Orchis morio (vstavač kukačka) – hojný výskyt uváděn již v r.1924 i s formou bělokvětou. Od r. 2001 nepotvrzen ani 1 exemplář.
    • Parnassia palustris (tolije bahenní) – roztroušeně v lukách
    • Platanthera bifolia – v bývalém sadu u Blatenského lomu, v lese pod Šikmou věží
    • Primula elatior (prvosenka vyšší) – Turistická chata, lesní okraje
    • Primula veris (prvosenka jarní) – roztroušeně v Oborských lukách
    • Pyrola minor (hruštička menší)– s Platanthera bifolia v lese pod Šikmou věží
    • Scorzonera humilis (hadí mord nízký) - roztroušeně v Oborských lukách
    • Serratula tinctoria (srpice barvířská) – roztroušeně v Oborských lukách
    • Thalictrum lucidum (žluťucha lesklá) – roztroušeně v Oborských lukách
    • Trichomanes speciosum (vláskatec tajemný) – nalezen Ing.Algerem v XI/2001 v jeskyni strážce valů
    • Trollius altissimus (úpolín obecný) – v Oborských lukách jedna z nejbohatších populací úpolínu na okrese Jičín
    • Valeriana dioica (kozlík dvoudomý) – roztroušeně v Oborských lukách
    • Veronica montana (rozrazil horský) – podél Žehrovky od Turistické chaty ke koupališti,
    • Viscum laxum (jmelí jehličnanové) – na borovicích roztroušeně po celé PR
    • Viscum laxum ssp.abietis (j.j.jedlové) – ojediněle na vzrostlých jedlích


  5. Závěr

    V 19.století na území Prachovských skal byly postupně zaváděny, podobně jako v jiných územích České republiky, cizí - nepůvodní taxony. Jednalo se o dřeviny převážně americké a asijské provenience (Abies balsamea, Abies nordmanniana, Aesculus hippocastanum, Larix decidua, Picea glauca, Picea pungens, Picea sitchensis, Pinus banksiana, Pinus nigra, Pinus strobus, Pseudotsuga menziesii, Robinia pseudoaccacia). Většina se na území dnešní rezervace již nevyskytuje, ale ty taxony, které se udržely, způsobily a způsobují vážné změny v přirozených biotopech. Příkladem je borovice vejmutovka (Pinus strobus), která v reliktních borech a doubravách vytlačuje původní borovici lesní. Některé dřeviny (Robinia pseudoaccacia, Larix decidua, Pinus strobus) zcela mění složení půdy, což má za následek změny bylinných pater až jejich úplné vymizení.

    V posledních letech se i přírodní rezervace stala stanovištěm řady invazních, ruderálních a synantropních druhů rostlin. Zatímco porosty bolševníku obrovského (Heracleum mantegazzianum) byly úspěšně potlačeny, vzrostla populace křídlatky japonské (Reynoutria japonica) na okraji obce Prachov. V posledních 10 letech se zvětšuje zastoupení netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), bezu černého (Sambucus nigra), třtiny (Calamagrostis epigejos) a dalších nitrofilních druhů, což signalizuje zvyšující se eutrofizaci území.

    Celkem bylo zjištěno v terénu a z literatury 431 druhů vyšších rostlin. Z toho nebylo k 1.9.1997 v terénu ověřeno 114 druhů (%). Z tohoto počtu lze za vyhynulé považovat celkem 67 taxonů (%) - především z důvodů změny stanovišť a k celkovému ohrožení taxonu v republice.

    Z celkového počtu zjištěných druhů (tj.včetně neověřených a vyhynulých) je podle vyhlášky č.395/92 Sb. chráněno 15 druhů (%), z toho se na území vyskytují jen 3 druhy (%): vranec jedlový (Huperzia selago), bledule jarní (Leucojum vernum) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), všechny v kategorii ohrožených druhů..

    Z Červeného seznamu květeny ČSR bylo na území PR zjištěno celkem 36 druhů (%) ve stupni ohrožení C1 až C4. Z toho se na území rezervace vyskytuje jen 1 druh silně ohrožený (z 6 taxonů) - bledule jarní (Leucojum vernum), 5 druhů ohrožených - jedle bělokorá (Abies alba), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prvosenka vyšší (Primula elatior) a jmelí jehličnanové pravé (Viscum laxum ssp.laxum).

  6. Literatura

    • Demek,J. a kol.(1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. - Academia , Praha.
    • Guth a kol. (2001): Metodika mapování biotopů soustavy NATURA 2000 a SMARAGD. -Praha.
    • Chytrý M., Kučera T., Kočí M. (2001): Katalog biotopů ČR. - AOPK Praha.
    • Moravec J. a kol. (2000): Přehled vegetace ČR. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. - Academia Praha.
    • Rybníček K., Balátová-Tuláčková E., Neuhäusl R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. – Studie ČSAV 8.84, Academia, Praha.
    • Šoltysová L. (2000): Plán péče PP Oborská luka a PP Rybník Vražda. 2000 – 2009. – ms. [depon in OkÚ Jičín, RŽP].
    • Tomsa T. a kol. (1998): Plán péče PR Prachovské skály. – ms. [deponin OkÚ Jičín, RŽP].

 Na začátek | Zpět